Rok 2015 už je tady a já jsem ještě článkem neuzavřel druhou sezónu Veteránské Tour, ba co víc, ještě dlužím reportíky z Brna, Slavkova , Bosonohopolisu a celkově tak nějak uzavřít sezónu. Takže pojďme na to. Začneme čtvrtým závodem v Brně…

brněnský rostrum

       Závod se jel standartně dohromady s MČR a NCC. Veteráni na tom byli, co se počtu startujících týká, nejlépe. Plán byl celkem nabitý, navíc předpověď věštila deštivé počasí, takže se na kvaldy šlo hned od rána s minimálním tréninkem. Kvalifikace, která rozdělila patnáct jezdců do dvou semifinálových jízd byla velmi vyrovnaná. Celkově ji vyhrál s nájezdem 18-ti kol Zdenek Švidrnoch ovšem pouze o 3 sekundy před Drahošem Hejtmánkem a dalších 9 sekund před Romanem Krejčím. Další rychlík David Dohnal byl dopoledne v práci, tak jeho model Dennyho parťáci jednou protáhli přes smyčku, aby si mohl zabojovat ve finálových jízdách. Velmi dobrou kvaldu zajel Vilda Purč, který poprvé startoval s amatérsky vyrobeným Special 4WD podle plánu Juraje Hudého, tedy podvozkem s kardanovým náhonem.

HUDY SPECIAL 4WD v podání Vildy Purče

    Po kvaldách šla první na řadu veteránská semifinálová jízda B. Tu si v pohodě pohlídal kapelník domácího klubu Drahoš Hejtmánek. Druhý dojel David Dohnal, který to tak tak stihnul po dopolední šichtě. Auto měl dobře připravené, takže bylo jasné, že se opět bude rvát o bedýnku. Hanz Pekárek tentokrát vodil Stomellena na třetím místě. Hned od začátku byl také na postupu Petr Blaha, ale v sedmém kole mu přestal počítat čip. Společně se Zdenkem Míčou jsme se ho pokusili resuscitovat, ale nějak se nám nezadařilo. Proud přitékal, čip svítil,  všechno fungovalo – jenom holt nepočítal. Po jízdě to šli kluci ještě zkusit a hop a čip zase fungoval. Tak nevím. Zásah z hůry? Špatná karma? Z postupu do finále se tak radoval Luboš Polák a domací Jarda Neubauer, který před šestým Vildou Purčem uhájil asi šest sekund náskok. Sedmé místo zůstalo na smolaře sezóny Standu Čecha, který musel asi čtyřikrát během jízdy do depa na opravu.

      V  semifinálovce A bylo poměrně záhy rozhodnuto o postupujících, neb Karel Novosad ani nenastoupil. Jura Dvořák po celodenním laborování s motorem stihl pouze čtyři kola. Roman Krejčí, který jezdil absolutně nejrychlejší kola, si postál také pro závadu motoru na deset minut v depu a pak už ztrátu nedohnal.  Zbývající pětce tak stačilo v pohodě dokroužit, nebourat a čekat na cíl na postupové pozici. První cílem projel Zdenek Švidrnoch, druhý Jirka Čermák, třetí  já,  čtvrtý Jarda „Denny Hulme“ Beran a patý Jarda Číp. Jarda stále věrný MVVSce opět svého mechoše Juru Kapla řádně proháněl, ale Jirka ač je z nás nejstarší tak má nejlepší fyzičku :-).

Oldies but fasties – Nejstarší, ale nejrychlejší mechanik v akci 🙂

   Po semifinálových jízdách NCC a MČR 1:10 (osmičky se nejeli protože se přihlásili pouze dva jezdci) šlo na řadu jako první veteránské finále. Od startu vyletěl dopředu Drahoš Hejtmánek a začal všem ujíždět. Za ním se postupně udělali dvojičky, které mezi sebou bojovali o jednotlivá místa. Na druhém a třetím místě si drželi pozice Zdenek Švidrnoch a David Dohnal. Za nim další dvojička Luboš Polák a Jarda Neubauer. Další dvojici jsme vytvořili já a Jirka Čermák, před námi jezdli Hanz Pekárek a Jarda Číp. V 11. minutě jsme s Jirkou Čermákem zásadně zasáhli do dějin tohoto finále :-), protože jsme se v táhlé zatáčce na pravé straně tak dlouho pouštěli a předjížděli až jsme tam udělali dokonalý špunt, do kterého se přiřítilo asi šest aut zároveň. Následně nastal takový RC karambolový rozstřel, který nejhůř odnesl s jistotou na prvním místě jezdící Drahoš. Skončil na zádech a myslím, že se mu přetrhl řemen mezi předlohou a difem.
První místo tak opanoval Zdenek Švidrnoch, a protože si David v depu postál minutu a půl, podařilo se mu opět zvítězit. Pořadí na konci bylo dále následující – 3 – Luboš Polák , 4 – Jarda Neubauer, 5 – Jarda Číp, 6 – Jirka čermák, 7 – Ondra Dvořák, 8  – Hanz Pekárek, 9 – Drahoš Hejtmánek a 10té místo zbylo na poruchou stiženého Jardu „Dennyho Hulma“ Berana.

      A bylo dobojováno, kompletní výsledky si můžete prohlédnout zde.

    Protože nás ten nahoře má rád, tak pár minut po konci finále se spustila průtrž a to byl konec ježdění pro ten den.  Pro zbylé katergorie se započívali výsledky z půlfinálovek. Další část veteránské Tour nás čekala na rychlé trati ve Slavkově u Brna.

    Každý veteránský závod má nějakou tu zvláštnost, či perličku. Pro tento závod to byla jednoznačně malá Majda Pekárková, která taťkovi odvedla naprosto perfektní práci při tankování. Majda s našim Aďou jsou nejmladší a „nélepčí“ nitro mechanici ve střední Evropě 🙂

Majda a Aďa – „mladé pušky“ v akci

  Slavkovský veteránský tanec v kapkách deště

slavkovská rozprava

      Předposlední závod sezóny se konal společně s MČR na slavkovské dráze. Na tomto závodě se sešla nejslabší veteránská  účast v roce a to 11 jezdců. Dokonce poprvé vynechal i zakládající Martini Team. V jedenácti lidech bylo schéma jasné,  3×5 minut rozjíždky a potom společné finále pro všechny. Ve kvaldách tak  šlo jen o postavení na finálovém startovním roštu, a také samozřejmě o vyladění podvozku a poježdění. Veselo bylo jako tradičně u Dennyho parťáků. Navíc vedle nich měli depo osmičkoví borci ze Slovenska Igor a Tomáš Liptákovi, takže bylo o zábavu postaráno.

není důležité vyhrát, ale pobavit se

   Kvalifikaci tentokrát vyhrál opět velmi rychlý Roman Krejčí s nájezdem 11 kol. Drahoš na druhém místě také stihl za 5 minut najet 11 kol. Na třetím místě byl Zdenek Švidrnoch a čtvrtý byl Standa Čech, kterému se konečně začaly vyhýbat technické problémy. Tito dva stihli zajet 10 kvalifikačních kol.  Dále následovali devítikoloví Jardové Beran a Číp a Luboš Polák. Osm kol přidali Honza Höfer a Karel Novosad. Davida Dohnala postihl zajimavý problém a to, že mu při průjezdu táhlejší pravotočivou zatáčkou zdechal motor. Já jsem se třepal na konci, protože se mi nedařilo vyladit správně motor a také se mi odporoučel jeden přijímač.

kvalifikace na plný plyn ještě na suchu

     Jizdní řád závodu byl nastaven tak, že naše veteránské finále šlo až poslední. Což pro nás znamenala pauza skoro tři hodiny mezi poslední kvaldou a finálovkou. Každý přistoupil k přípravě na finále po svém. Například Dennyho parťáci šli naladit formu do blízké hospůdky 🙂 Kdo měl plné ruce práce byl Luboš Polák. V poslední kvaldě se mu podařilo přelomit horní i spodní karbonové plato na svém ASSu. Luboš ale zabojoval (málem při tom přišel o polštářek na palci pravé ruky) a na finále měl auto přehozené na nová plata. Uctihodný výkon, takže palec hore.

americké ASSO vs. český obrubník

     S koncem finále ostrých osmiček se nad slavkovem zatáhla mračna, v mobilních aplikacích srážkové mapy zčervenaly, takže bylo otázkou času kdy ty h.vna s háčkama začnou padat. Asi po třech minutách po startu začalo jemně krapat takže cca do desáté minuty se jezdilo ještě docela svižně. Na prvním místě jezdil Drahoš stíhaný Romanem. S přibývajícím deštěm ovšem začala trať samozřejmě klouzat a tak se krásně ukázalo jak kdo je na tom s citem pro jízdu. Velkou roli hrálo také obutí, myslím že nikdo neměl prořezané gumy a všichni jeli na slickách různých tvrdostí. Výbornou pneu strategii zvolil Jarda Číp, který v půlce závodu obul suché gumy na zadek, takže než se nové suché gumy stihly nacucat, zajížděl nejlepší časy a tlačil se nahoru. Posledních 10 minut už notně sypalo, mechoši byli takzvaně durch, což nám ovšem nebránilo v dobré náladě.  Jak se ukázalo veteránisti nejsou žádná ořezávatka a jedou, co to dá 🙂

vítězná formule Drahoše Hejtmánka a odolní mechošové

     Posledních pár kol už z aut byly sáňky, ale téměř všichni se po vlastních dostali do cíle a to většina si na cílové čáre hodila efektní hodiny. Vítězství nakonec udržel Drahoš Hejtmánek, ikdyž v posledním kole už potřeboval notnou pomoc od svého mechanika Míry Jurenky. Druhý proplachtil cílem Roman Krejčí. Další bedýnkové umístění urval David Dohnal, až čtvrtý se prosmykoval cílem Zdenek Švidrnoch. Pro Zdenka to bylo poprvé co nestál na stupni vítězů za celé dva ročníky Veteránské Tour, což je známka toho, že jede dobře bez chyb a také mu drží technika. Pátý projel dveřama napřed Standa Čech, kterému se konečně v nejnáročnějších podmínkách podařilo doje do konce. Šestý dík své tire-strategii dojel Jarda Číp, sedmý Luboš Polák , osmý Karel Novosad, devátý dokončil celý závod Honza Höfer. Berymu na desítku stačilo jedno kolo, protože já jsem neujel ani to, neb  jsem se nejdál dostal do druhé zatáčky :-).

šest nejrychlejších s poháry a diplomy

   A bylo dobojováno. Díky výsledkům se situace stala zamotanou. Před posledním nejnáročnějším závodem 200 kol bosonohopolis byli ve hře o celkové vítězství tři jezdci. Rozhodnutí tak mělo padnout na poslední závod a to je správně, takhle to má být 🙂

Výsledkový servis ze Slavkova si můžete stáhnout zde.

Vyvrcholení sezóny v Bosonohopolis

   Poslední závod Vet Tour 2014 bylo opět po velkém loňském úspěchu 200 kol Bosonohopolis na brněnské dráze. Tentokrát jsme nebyli sami, ale dali jsme síly dohromady s elektrikářskou LeMans sérií, kterou má pod palcem Roman Krejčí, toho času již také veteránista 🙂

 nástup a cvičit

       Počet přihlášených se šplhal přes 15 aut, ale nakonec se na start postavilo 14 monopostů, které chtěli zabojovat o dvojnásobné body a prodrat se vyrovnanou tabulkou veteránské tour co nejvíce nahoru. Ráno vyplnil program lehký trénink a šlo se na kvalifikace, která rozhoduje pouze o pořadí na startovním roštu, neb všichni absolvují obě finálové 100 kolové jízdy. Kvaldy se jeli na tři po sobě nejrychlejší kola, což svědčilo rychlým hoňákům. Na start první finálovky jsme se tak postavili v tomto pořadí: (1) Roman Krejčí, (2)  Drahoš Hejtmánek, (3) Zdeněk Švidrnoch, (4) Luboš Polák, (5) Standa Čech, (6) David Dohnal, (7) Jarda Číp, (8) Karel Novosad, (9) Ondra Dvořák, (10) Jirka Čermák, (11) Honza Höfer, (12) Jirka Dvořák, (13) Míša Saturková, (14) Martin Saturka.

    saturkovic žlutí ďáblové

      Po loňském startovním fiasku jsme to letos zvládli i přes menší počet mechaniků než by bylo potřeba a při hromadném startu se většině podařilo odstartovat. Od začátku držel první místo Roman Krejčí a za ním jel Drahoš, který ovšem po 23 kolech odstoupil pro poruchu svého Ligiera, přece jenom po mokrém závodu ve Slavkově  nebyl úplně v nejlepší kondici (myslím tím model, ne Drahoše 🙂  ). Roman tak nerušeně pokračoval na prvním místě a začínalo být jasné, že pokud ho nepostihne porucha, stým kolem proletí jeho McLaren s Peterem Revsonem za volantem. Což se tak i stalo a Roman tak měl nejlepší pozici do druhé finálovky. O druhé místo svedli tuhý a férový souboj Sauber C9 a Porsche 962 – tedy David a Zdenek. David nakonec po 35 minutách jízdy byl  o jedno kolo rychlejší než Zdenek. Čtvrtý dojel Luboš Polák se ztrátou dalších 8 kol, který ovšem poslední tři minuty nejel. Stejný nájezd 82 kol zvládl na pátem místě Jarda Číp, který změnil motorizaci a vyměnil původní MMVSku (jak jsme ji trochu hanlivě říkali MVVSKu jednokolovku 🙂 ) za o trochu mladší, ale mnohem výkonnější Megu s novou třípaknovou bugynářskou spojkou.  Standa Čech ke konci sezóny umravnil pastorky na svém OS Maxu a dojel šestý. O kolo za ním jsem byl já, osmý Honza Höfer, který se vyvaroval lopingům z loňského roku, devátá byla Míša Saturková. Desátý Karel Novosad pobyl na trati jen 15 minut a musel pro poruchu odstoupit. Drahoš byl 12. , 13. Martin Saturka a 14. Jura Dvořák.

modely v plné jízdě a bezhlavá MVVSka

    Následoval krátký výdech, kdy po trati šustili elektry ve svých finálových jízdách. A už jsme šli na druhou finálovou jízdu. Startovalo se v pořadí, jakém jsme dojeli první finálovou jízdu a opačným směrem. Cílovka se tedy jela z kopce. Pole position byla  prázdná, protože Roman Krejčí si přepóloval napájení a poslal si tak serva do křemíkové nebe a nemohl zaútočit na vítězství v tomto posledním závodě. Tím pádem se otevřela šance pro ostatní. Drahoš také nejel, takže souboj o celkové vítězství se zúžil na dva jezdce, Zdenka Švidrnocha a Davida Dohnala. Výhodnější pozici měl Zdenek, v podstatě mu stačilo si Davida hlídat a hlavně najet co nejvíce kol. David na to musel ovšem tlačit. Vítězná jízda a horší umístění Zdenka by mu přinesla titul. Oba dva vyrazili dopředu a bojovali o první flek. Za nimi byl na třetím místě Luboš Polák a další. Dobře jeli Honza Höfer i Karel Novosad. V této finálovce bylo více odstupivších. Standu opět zradila technika a musel po necelých čtyřech minutách odstoupit. Jura Dvořák mezi finálovkami stihl vyměnit motor a se starou fungující mvvskou stihl dvacet kol, ale pak došlo na závadu na přijímači. Tady musím vyzvednout, že po dobu co jsme s dědou byli oba na tribuně, Aďa předvedl famózní výkon  a zvládnul mi otankovat dvě nádrže.  Dalšími, kterým se nepodařilo dojet až do konce byli Míša a Martin Saturkovi a Jirka Čermák. Honza Höfer si také postál chvíli v depu, ale vrátil se a  stihl najet 62 kol. Tato jízda byla velmi vyrovnaná a mezi prvním až  šestým místem bylo v cíli pouze deset kol. Šestý dojel Karel Novosad (90 kol), pátý Jarda Číp (92 kol) a dále už to bylo nacvakané v rozmezí jednoho dvou kol. Čtvrtý dojel Luboš Polák s nájezdem 95 kol. O první tři místa jsme se žďuchali já, Zdenek a David. Mně se tentokrát nějak moc zadařilo, Follmer v kokpitu za to vzal, auto sedělo v zatáčkách naprosto perfektně, zřejmě se mi za celou sezónu opotřebovaly gumy na ten správný průměr. Navíc jsem vyměnil svíčku a MVVSka se rázem změnila na Novarossáka 🙂 a jela jak pila. Možná tomu pomohlo to, že se rovinka jela z kopce, takže se motor dokázal na rovince pěkně roztočit. Davida navíc postihla zase stejná věc jako ve Slavkově, tedy pokles výkonu při průjezdu pravotočivou zatáčkou, takže hlavně v dolní levé části ztrácel. Toho se mi podařilo využít a po suprovém souboji jsem ho pár kol před koncem předjel a kupodivu jsem jako první prolétnul stým kolem. Davidovi navíc motor v 96 kole úplně zdechl a tak ho Zdenek stihl ještě v předjet o další dvě kola. Čímž si zajistil celkový titul. Jak dopadlo celý závod po sečtení obou finálovek je vidět na obrázku níže.

výsledkovka 200 kol Bosonohopolis

   Jak vidno po 200 kolech a hodině a čtvrt jízdy rozhodlo jedno jediné kolo a tak Zdeněk Švidrnoch obhájil vítězství z loňského roku v tomto svým způsobem jedinečném závodě a také v celé Veteránské Tour 2014.

 Výsledky 200 kol v online formě – bosonohopolis

 Na závodě byl redaktor masters.cz  Igora Vlahovič – což znamená jedinečné copterové záběry a video

    Po našem závodě ještě dojeli své finálovky elektrikáři a potom se šlo na společné vyhlášení.  Nejdříve proběhlo vyhlášení 200 kol Bosonohopolis a potom celé Veteránské Tour.  Mimo diplomů za umístění se také rozdali i některé speciálky.

1. – 6. místo ve 200 kol Bosonohopolis 2014

Dennyho parťáci nachystali v roce 2014 nejlepší závod a trať

echt veteráni starší padesáti let

nejlepší mechoš Jura Kapl

putovní trofej dovezl a zase si odvezl – obhájce titulu Zdeněk Švidrnoch

první šestka celkového pořadí – škoda že jsme si nedali všichni závodníci hromadnou fotku

       Určitě jsou všichni závodníci zvědaví jak dopadli v celkovém pořadí, takže tabulku si můžete stáhnout zde

      Do celkového pořadí se škrtal jeden nejhorší závod. Do posledního závodu nebylo jasné, kdo vyhraje, ale nakonec si Zdenek (72 bodů) před Davidem (56 b) vybudoval 16ti bodový náskok. O dalších dvacet bodů skončil na třetím místě Luboš Polák (36 b), a ikdyž jsem s s ním měl stejný počet bodů i nejlepší umístění,  o třetím místě Luboše rozhodl až druhý nejlepší výsledek. Drahoš (35 b) byl jen o další bodík pátý. Šesté místo si vyjel pravidelným bodováním Jarda Číp (30 b). Dobré výsledky zajížděl i Honza Höfer(23 b), takže mu v konečném pořadí patří sedmé místo. Osmý Roman Krejčí (22 b), který kdyby se mu podařilo dokončit všechny závody, tak by určitě byl na bedně. Devátý Jirka Čermák (22 b) si své umístění vyjel rychlou jízdou se svou čtyřkolkou HUDY Special. Hlavně ve Svitavách a doma na Tedoriaringu mu to svištělo. Stejně jako desátému Jardovi Berymu Denny Hulmemu Beranovi (18 b). Bery taky zajel famózně na Tedoriaringu. Absence posledních dvou závodů posunula níže na 11té místo zástupce Martini Teamu Hanze Pekárka (15 b). Stejně tak 13tého Petra Blahu (14 b). Mezi ně na 12té místo se vklínil Karel Novosad (15 b), který do veteránské Tour naskočil až brněnským závodem.  14tý  skončil loňský vícemistr Standa Čech (13 b). Standa si prošel technicko-problémovým infernem a v podstatě v každém závodě řešil nějaká problém, ale i tak je stále rychlý a v pohodě může atakovat bednu. 15. místo patří pro letošek Jardovi Neubaerovi (9 b), který stihl odjet dva závody, přičemž v Brně se mu podařilo dojet na čtvrtém místě.  Jura Dvořák (6 b) po více jak 25-ti letech se pustil s vervou do závodění a  i přesto, že řešil spoustu technických problémů se svým původním podvozkem, stačilo to na 16. místo. Pro příští rok ovšem stejně jako já přesedlá do týmu Rinzel RC racing, takže snad se mu s  Porsche 917/10  bude dařit jako mě 🙂 17. místo patří třetímu členovi Martini Teamu Zdenkovi Míčovi (4 b). Osmnáctý skončil Vilda Purč (4 b), který na sezónu nachystal druhou amatérskou čtyřkolku HUDY. Pokud se mu ji  podaří vyladit, bude určitě dojíždět na předních místech.  Zbylá tři místa 19. – 21. patří Saturkovic žlutým ďáblům. Míše, Martinovi a šéfmechanikovi Milošovi. Tento tradiční veteránský tým odjel dva závody v Třebíči a 200 kol Bosonohopolis.

Toť vše a co říct závěrem? Pěkně to v mailu hned po závodě shrnul David Dohnal-  cituji:

Přátelé kamarádi veteránisti,

tak máme VETERÁNSKOU TOUR 2014 za sebou. Myslím,že účast byla letos hodně slušná a má to vzestupnou tendenci,což je super. Jak jsem se opět přesvědčil,že dobrej výsledek se dá zajet i s obyčejným NEODPRUŽENÝM podvozkem…a člověk nemusí mít vše NEJ……

Kdyby FUNGOVALO slovo KDYBY,ale NEFUNGUJE 😀 tak o první místo, by asi s největší pravděpodobností co si budeme namlouvat, svedl soboj Drahoš s Romanem……za něma by se to sáčkovalo dál. Ale protože ten motorsport je tak krásnej,že do posledního kola nevíte i z prvního místa 😉 jak to vlastně skončí,tak to nechejme i na příští sezonu bez jakejkoliv omezení a poďme si to užít……… ten správnej adrenalin,tak jako ti borci v 70-80 letech…

Velká gratulace Zdenkovi, myslím si že titul je v dobrejch rukách a zaslouží si to! Jezdil stabilně a obhájit titul je vždycky těžší,jak získat ten první….Takže gratuluju pane! RESPECT

Za mě jednoznačně souhlas a protože jsem tímhle dlouhým článkem trochu přetáh strunu (schválně kdo to přečetl až sem 🙂 ) tak info na sezónu 2015 bude v samostatném článku.

HOWGH!!!

náčelník veteránů Ondra

autoři použitých fotek v článku:

Ondra Dvořák, Hanz Pekárek, Zdenek Míča, Honza Höfer, Jarda Číp, Roman Krejčí, Igor Vlahovič

Edit na závěr:

Z komentáře pod doplňuji upřesnění Jardy Čípa k jeho tire-strategii – cituji:

Marlboro tým ve Slavkovském mokrém finále nenasadil Ludwigovi nové „suché“ kola, ale kola obuté mechy na mokro. Jednalo se zároveň o první zastávku ve VT při které se současně tankovalo a měnila kola (trvala dlouhých 3:44), aby po na sazení na trať ve druhé zatáčce špaťně uchycené kolo předběhlo 956-tku a mechanik Jirka měl tak o zábavu postaráno. Mokrý závod byla opravdu zábava….